Kdy to všechno začalo? 

No, dost těžko říct. Mělo to, jak už to tak většinou bývá, trochu živelný průběh.

O naší kapele se dá mluvit zhruba od roku 2004, kdy se původní složení kapely, Zdeněk Šaur starší, Zdeněk Šaur mladší a Pepa Dvořáček, spolu s dalšími přáteli a kapelními hosty sešlo v tehdejší restauraci Na Váze na pražském Smíchově za účelem oslavy narozenin Zdeňka Šaura staršího. Ano, byl to dobrý mejdan.

Slovo dalo slovo a od té doby se dá říct, že se v různých podobách potloukáme světem jako opravdová kapela.

Nedlouho po této akci, v roce 2005, se kapela sešla na svém prvním "oficiálním" koncertě v restauraci U Majerů v pražských Stodůlkách, opět spolu s hosty, mezi které patřil například skvělý sólový kytarista Pepa Kosina nebo výborný zpěvák Mirek Kulič. Tato útulná hospůdka se skvělým personálem se pak stala až do dnešních dnů de facto naší domácí scénou, na kterou se pravidelně vracíme.

Od těch dob se samozřejmě mnohé změnilo a kapelou prošlo mnoho výborných muzikantů. Z původního složení, sólová kytara a zpěv Zdeněk Šaur starší, doprovodná kytara a zpěv Zdeněk Šaur mladší a basová kytara Pepa Dvořáček, zůstali v kapele bohužel už jen první dva jmenovaní.

Po úmrtí našeho dobrého kamaráda, basisty Pepy Dvořáčka, se kapela na čas dokonce rozpadla. Naštěstí se nám podařilo toto smutné období překonat a znovu najít cestu k muzice.

Kapelu v té době doplnil nový basista Radek Deport a také hráč na cajón Vláďa Krüger. V této sestavě jsme hráli poměrně dlouho a na různých místech (namátkou dnes již neexistující skvělá restaurace Čabúzi, "Kůlna u Mildy" v Bílé Třemešné, pražská restaurace Hamburk a další místa). Vždy jsme se ale nezapomněli vracet do naší oblíbené domovské restaurace U Majerů.

Bohužel nic netrvá věčně, a tak jednoho dne přišla opět menší krize, osobních vztahů, názorů na směřování kapely i na naše vystoupení a budoucnost. V té době odešel z kapely Radek Deport, který se hudebně rozhodl jít vlastní cestou. Nedlouho po něm jsme přišli i o dlouholetou zkušebnu na strahovských kolejích a jako poslední kapka jsme se názorově rozešli i s Vláďou Krügerem.

V té době začal Zdeněk Šaur starší pravidelně hostovat u kapely Tuláci, která se taktéž scházela v restauraci U Majerů a měla podobné zaměření jako my. Šlo o partu muzikantů, kteří se scházeli pravidelně, ale v nepravidelném složení. Slovo dalo slovo a postupně začal v kapele hostovat i Zdeněk Šaur mladší. A právě tato sestava fajn lidí se postupně stala základem pro znovuzrození kapely The Cannonballs.

Jak šel čas, z původních Tuláků postupně odešli někteří členové do jiných uskupení, jiní nás bohužel navždy opustili, další se odstěhovali, a tak nastal vhodný okamžik pro znovuzrození naší kapely. K původním dvěma hráčům The Cannonballs přibyl basista Venca Vitásek, kytarista a zpěvák Ivan Poljak, sólový kytarista a zpěvák Pepa Košťál a hráč na bicí Honza Benák.

V této sestavě jsme hráli až do roku 2024, kdy bohužel vážně onemocněl basista Venca Vitásek, který nás po krátkém a statečném boji s nemocí ve stejném roce navždy opustil. Jeho pozice basisty se poté výborně zhostil Pepa Košťál.

Ještě před touto smutnou událostí se naše řady rozšířily o stálého banjistu Jirku Baxu, který s námi hraje dodnes. V roce 2025 se pak naše řady opět rozšířily, tentokrát o hráče na dvanáctistrunnou kytaru Miloše Vaněrku a jako nejnovějšího člena kapely našeho benjamínka Zdeňka Šaura juniora, který doplnil naše nástrojové portfolio o říznou elektrickou kytaru. A taky nám trochu zlepšil věkový průměr kapely, což není od věci.

V této sestavě tak hrajeme dodnes a doufáme, že nám to ještě nějaký čas vydrží. Tak nám držte palce.